Ahooooj! 

Zdravím tebe statečná mamino, tebe ubrečená maminko, tebe mámo drsňačko i tebe opečovávatelská maminečko. Jsme tu všechny pohromadě a všechny na jedné lodi. Někdy plujeme po klidné hladině nebesky modrého oceánu zalitého sluníčkem, jindy se zmítáme v devastujícím vlnobití a máme pocit, že ho nemůžeme přežít.

Dobré je, že jsme dosud vyvázly! Ano, někdy nás to stálo pár šrámů na těle a v horším případě i na duši, ale žijeme! Žijeme se svými miláčky, se svými dětmi, které nade vše milujeme a které chceme někdy vystřelit daleko na Mars. S klenoty, pro které uděláme všechno na světě i za cenu toho, že my nebudeme mít nic. Tyto oběti podstupujeme dobrovolně i nedobrovolně každý den, každou noc. Vlastně každou vteřinu od doby, kdy nám to roztomilé škvrně dali poprvé do náruče. Jsme v tom všechny bez rozdílu. 

Nemáte nárok 

U sebe jsem si všimla, že mě tyto malé nepodstatné oběti zpočátku snad i bavily. Dnes už to absolutně nechápu. Například naprosto triviální a přirozená věc, jakou je si dojít na záchod – sama a v klidu! Za dlouhých deset let bych své „pohodové posezení“ spočítala na prstech jedné ruky. Tak schválně, která z vás se pozná v posloupnosti otázek, které vám během toho letí hlavou.. 1. Žije? 2. Dýchá? 3. Nepraští se do hlavy? 4. Nespadne? 5. Přileze až ke mě? 6. Proč si nemůže hrát sám a nechat mě tu samotnou? 7. Proč se ptá teď? 8. Stihneme to? 9. Slyším dobře, zas je zapnutá televize? 10. Já se z toho po… tak ještě že jste na záchodě :-D. O ostatních denních aktivitách, jako je jídlo, práce do práce, úklid, četba knížky, oblíbený program v televizi, ranní příprava v koupelně atd. nemusíme mluvit. PROSTĚ SAMY NEUDĚLÁTE NIC! Děti až na prvním místě. 

A když se vám přeci jen povede urvat kousilínek času pro sebe, stejně si vás najdou! Začnou po vás lézt, muchlovat se, sdělovat důležité informace atd. Všechny řeči o tom, že mají doma taky tatínka jsou absolutně k ničemu. Vy se ale nevzdáváte a bojujete o svou soukromou chvilku ze všech sil! Po splnění všech přání se tak s nadějí vracíte ke své vytoužené činnosti. Ale vyruší vás znovu a znovu. Po nějaké době boj vzdáváte a jdete se věnovat rodině. Stejně jste si neodpočinula. JE TO TAK? JE! JÁ, VÍM. 

Bojujte o své „já“

A přitom tyhle malinké chviličky, kdy jste jen sama se sebou, jsou strašně důležité. Důležité pro vás samotnou, pro vaši duši a dokonce i pro vaši rodinu. Máma, která alespoň na malou chvilinku uteče duchem od všech povinností a věnuje se jen sama sobě je šťastná máma. A šťastná máma je trpělivá máma. A trpělivá máma je hodná máma. A hodná máma je chápavá máma. A chápavá máme je milionová máma! A MILIONOVOU MÁMU CHCE MÍT KAŽDÝ DOMA. 

Už s prvním dítětem, budeme mu říkat „jednička“, jsem věděla, že přesně tohle potřebuju! Nedokázala jsem si však čas pro sebe zařídit. A doma bylo peklo. Peklo až takové, že to málem skončilo rozchodem! U druhého dítěte, „dvojky“, jsem se proto poučila a během rodičovské si zařídila pravidelnou duševní očistu v podobě vlastní kapely. Zkouška každý týden na dvě hodiny. Jako dobře já! U třetího mimourka, „trojky“, už se s tím moc neprdím a občas mému milovanému muži jen oznámím, co se bude dít. Když vidí, jak na tom jsem, neprotestuje. Upřímně, ono to opravdu jinak nejde! Už je to velká smečka, devět a tři roky a k tomu ještě jedenáctiměsíční mimčo. Různé potřeby, různé zájmy, různé režimy… někdy se hold potřebuji sama volně nadechnout.

Ale pozor! NEJSOU TO JEN ODCHODY PRYČ Z DOMU. Postupně se učím hledat vytouženou svobodu i ve chvílích a v činnostech, do kterých bych to dříve neřekla. 

Jakých? Dozvíte se v dalších příspěvcích. 

Čtěte můj blog a nezapomínejte:
„Odpočinutá máma je milionová máma“ 

Pája Jirásková