Švihlá nebo švihnutá? Je v tom rozdíl? Podle mě obrovský… 

Jsem od přírody bojovník a rváč. Mám to tak odnepaměti. Když mě jako malou ségra štvala, jednu jsem jí vlepila a byl klid. Tak nějak celoživotně cítím, že to bouchání prostě potřebuju. A tak jsem se stala bubenicí. Skvělá volba! Jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Můžu teď beztrestně bušit do bubnů hlava nehlava.

Hraji od 15 let. Za tu dobu se staly bicí mojí nepostradatelnou součástí, tak proč jim nevěnovat článek? Hra na ně není složitá – prostě si jen sednete a třískáte do všeho, co vám přijde pod ruku. A zase kecám! Jako adoruju všechny bubeníky světových kapel. Od té doby, co jsem prozřela z tohoto bludu, se už jen skláním před jejich dovedností.

Pomoc na cestě

Čím déle bubnuji, tím víc vím, že nic neumím. Je pravda, že už se to moje mlácení dá docela poslouchat. Ale mám svůj styl a nedokážu se od něj úplně odprostit. Tak mě napadlo: „Najdu někoho zdatného, kdo mi pomůže vystoupit ze stínu a jednoduchými cvičeními mi ukáže cestu vpřed. To budou holky z kapely čučet. Hahaáá!“

Trvalo to jen pár okamžiků, než jsem objevila borku, která na Instagramu sdílí přesně taková tréninková videa. Začala jsem ji sledovat. Je to divné, ale v dnešní době zcela legální činnost. A co víc, ještě žádoucí! No nic.

Když nám jednoho dne odpadla zkouška s kapelou, nastal můj čas. „Jdu trénovat!“ Vybrala jsem si tři triviální koordinační cviky a s chutí usedla na své výsostné polstrované křeslo. Jako beze srandy, ta stolička mě stála pět tisíc korun, ale můj zadeček si teď hoví jako král. Holky z bandu mi ji závidí, všechny! Nepůjčím! Moje, moje, moje!

Nevzdávej se padavko

Zírám na první cvičení: pravá, pravá, levá, pravá, levá, pravá, pravá, kop. „Csss, brnkačka. To tam vysvětluje pro úplný amatéry!“ Dám si do uší metronom, nastavím tempíčko na 120. Jako nešetřím se, ale pomaleji by to byla nuda. Narovnám záda, hluboký výdech… jdu na to!

Objedu cvičení jednou dokola, podruhé mi tempo zaškobrtá, potřetí se rozsypu úplně. „Sakra! Znovu.“ Ani druhý, třetí, čtvrtý pokus není lepší. OK, shýbám se k telefonu a měním tempo na 100. Nezabírá to. „Já se na to vykašlu!“ Víte, co dělá bubeníka bubeníkem? Že dokáže bez chybičky zahrát jeden part třeba tisíckrát dokola. Jakoby to nestačilo jednou!

Místo abych si užila trénink, začínám panikařit. „Já to fakt nedokážu zahrát přesně?“ Po desátém nezdaru dostanu spásnou myšlenku. „Je to tím vybraným cvičením! Jasně!“ Okamžitě přepínám okno Instagramu na druhý úkol. „Teď to vyjde!“ Úplně to cítím v kostech, hahaha… OMYL! Ta „bramboračka“, jak s oblibou nazýval mé nepřesné údery pan učitel v ZUŠ, by vám utrhla uši. Tragéééédie!

Mám sto chutí s tréninkem praštit a jen třískat hlava nehlava do škopků, abych vybila tu nahromaděnou zlost, která ukazuje na moji neschopnost. „STOP!“ Zastavím tu spoušť na poslední chvíli. Ještě že mi to došlo včas! Já husa bych se zase pošvihala! Nevím, jak je to možné, ale je to tak! Vždycky, úplně vždycky, když si chci za bicíma vybít zlost, se brutálně seknu. A straaašněěěě to bolí! Opravdu příšerně! Zkuste se dřevěnou paličkou mířící prudce na blánu bubnu bouchnout do druhé ruky. Auíííí! Když si tu bolest vybavím, kříží se mi nohy. Švihlá jsem a budu klidně dál, ale švihnutá? BRRRR! UŽ NIKDY!

Konec tréninku

Raději vydýchávám. Pustím si některou ze svých oblíbených rockových písniček a zkouším s ní hrát. Jen tak, na pohodu. Pak vyštrachám zkušební nahrávky babského music gangu Pjet Samyc. Ano, správně, to je naše kapela. Přehrávám si songy, které důvěrně znám a moc miluju, protože jsou naprosto boží a protože jsou naše! A je mi najednou skvěle na těle i na duši.

Maminky, když se někdy topíte v činnosti, na kterou jste se těšily, vykašlete se na ni. Netrapte se! Život je krátký. Když už si urvete drahocennou chvilku pro sebe, věnujte ji něčemu, z čeho budete mít radost. A že vás to neposune dál a nijak neobohatí? No a co! Hlavně, že vám bude hej! A kdo ví, třeba zítra nastane ten správný čas k dalšímu pokusu.

Čtěte můj blog a nezapomínejte:
„Odpočinutá máma je milionová máma“ 

S úctou vám všem,
Pája Jirásková

© Ing. Pavla Jirásková / 2026
Všechna práva vyhrazena