Když má kamarádka M trable, musí se vykecat, to je jasná věc! Jsem tu pro ni, i když melu z posledního a nejradši bych se viděla v osm hodin večer zachumlaná v posteli. 

 „Páji, já budu asi dávat výpověď v práci!” překvapila mě jednoho odpoledne M. Vyvalila jsem na ni nevěřícně oči. „Co? Proč? Já myslela, že tě ta práce baví a jsi tam spokojená?” „Baví, baví” přitakala M, ale spokojená už moc nejsem. Sešlo se toho víc najednou. Už dlouho mám připomínky, které se nelepší, to je na delší povídání. Ráda bych to s tebou osobně probrala a na některé věci znala tvůj názor.” ocenila mé předchozí manažerské schopnosti kamarádka. „Mohla bys dneska večer na skleničku?” Domluvila jsem se doma s manželem a po zahnání všech tří našich sluníček do postýlek vyrazila s M na pokec. 

Obě milujeme prosecco, suché a kvalitní, kterého můžeme vypít hektolitry a není po něm nikdy špatně. Mé kroky proto neomylně vedly do malé příjemné kavárničky v centru města, kde mají luxusní stáčené z Itálie. „Kam že to jdeme?” vyrazila mi M zrak. Nikdy předtím prý v té kavárně nebyla. Nechápu, jak se to mohlo stát! 

Po pár minutkách jsme už otevíraly dveře podniku. Do oka nám padl samostatně stojící stůl v rohu. Naprosto dokonalé místo v soukromí, kde mi mohla M v klidu povyprávět o všem, co jí trápí. Začala pozvolna a nejistě. S prvními doušky výborného prosecca zdobeného zrníčky granátového jablka se jí jazyk rozvázal a sypala ze sebe vše, co měla na svém bolavém srdíčku. Napjatě jsem ji poslouchala a občas jen nadhodila nějakou poznámku k zamyšlení či jiný úhel pohledu na situaci. Snažila jsem jí tak pomoci ucelit názor, zda má opravdu výpověď podat a udělat za vším tlustou čáru nebo ne. Holky, my to opravdu nemáme lehké ani v práci.

Další runda?

Čas splašeně letěl, prosecca do nás zahučely ani nevíme jak a už se zavíralo. Ochotný pan majitel ale viděl, že se nám nechce končit. „Mám vám připravit ještě každé skleničku na cestu?” zeptal se před placením. S takhle geniálním nápadem nešlo nesouhlasit! A tak jsme si svou poslední rundu nakonec vypily na lavičce našeho romanticky osvětleného náměstí a vyrazily, zmrzlé jako rampouchy, domů. 

JENŽE CO SE NESTALO! Přímo proti nám si to kráčí pan majitel z kavárny. „Jéé, dámy, dáte si ještě jedno?” Nadhodil ze srandy. „Néééé” To už určitě néé, jsme zmrzlé, musíme do tepla.” opáčily jsme se smíchem při té představě. „No tak se nezdráhejte a pojďte, já vám ještě doleju”. On to snad myslí vážně, podívaly jsme se na sebe nevěřícně s M a už kráčely za ním do kavárny. Tam nám pan majitel oběma ZDARMA doplnil venkovní kelímky proseccem a zvesela se rozloučil. 

Crazy time

V tom okamžiku jsme se obě rozesmály na plné kolo. Je tohle v dnešním byznys světě ještě možné? Opravdu se to stalo? Při pohledu na naše plné pohárky jsme se ujistily, že ano. Tímhle majstrštykem si pan majitel zajistil naši přízeň na hooodně dlouhou dobu dopředu. 

Cestou zpět jsme tak usrkávaly už páté prosecco a tlemily se na celé kolo. Pracovní obavy vystřídaly kuriozitky z našeho mládí a neskutečná potřeba jít na malou. M má můj veliký obdiv, vydržela až k nám domů. To já svou snahu zabalila 200 m před cílem a využila stínu aut stojících u plotu na parkovišti. Nakonec se akce, původně plánovaná do 22 hodin, protáhla s šestým prosecčkem z našich domácích zásob do dvou hodin ráno. M si ujasnila své priority a já…já si prodloužila život pěti hodinami smíchu a pohladila srdíčko dobrým skutkem. 

Takže milé maminky, když je kamarádka v nouzi a potřebuje vás, pomozte jí, i když “padáte na hubu”. To je rada nad zlato, že? Je mi jasné, že valná většina z vás, by své přátele ve štychu nikdy nenechala! Super zjištění je ale to, že i když přijdete o několik cenných hodin spánku, doplníte energii jiným způsobem. V prvé řadě pomocí, a když se akce povede, i velkým množstvím vyplavených endorfinů, serotoninu a oxytocinu blahodárně působících pro váš mozek. Konec přednášky. Prostě smích léčí, to víme všechny. 

Čtěte můj blog a nezapomínejte:
„Odpočinutá máma je milionová máma“ 

S úctou vám všem,
Pája Jirásková