Je mi čtyřicet!

Sakra ku..a drát, jak se to jen mohlo stát? Už mi táhne na padesát? Musím si to rozebrat. 

No tak, nejdřív jsem se narodila, to je bez diskuze. Pak školka, základka, osmiletý gympl a hup, jsem na vysoký. Sakra to to letí! Po pěti letech studia dalších šest let v Praze buduju svou zářivou bankovní kariéru a ejhle, jsem v tom. Ve třiceti pohádková svatba a “jednička” je na světě. Jóóó, je to fičák. 

Po třech letech doma se na necelé dva roky dostávám jako markeťačka do výrobní firmy. Následuje covid a s ním spojená ztráta zaměstnání. Nelením a doma na podpoře si dělám copywriterský kurz. Najdu dvě agentury, které si nejprve testují mé schopnosti. Kupodivu mají zájem obě. A tak šéfové rokují o tom, jak si mě rozdělí. Poslechnu si jejich nabídku. Jsem děsně zvědavá ženská! Nezní vůbec špatně. Když čekají na mou odpověď, šokuji je jednou větou. „Jsem těhotná!” Tak pápá lálá, sbohem a šáteček. V jedné z firem končím, ještě než jsem začala. Nejsem pro ně lukrativní zaměstnanec a chápu to. Kupodivu druhá mi dává šanci do porodu a následně i během rodičovské, za což jsem neskutečně vděčná. 

“Dvojka” je na světě! Naše rodina se v mém srdci zdá být kompletní. Je mi 36, starám se o dvě úžasné dcery, zakládám dívčí kapelu, píšu. Jsem šťastná. Dvojka jde do jeslí a já mám zálusk na víc pracovních hodin. Žádám proto šéfa o schůzku. Nakonec mu ale říkám jediné „Jsem těhotná!” Kde se vzal, tu se vzal, najednou je s námi i chlapeček. Naše rozkošná “trojka”. A teď už mu je přes rok. 

No jo, tak ono sedí! Tady jsem nechala svých čtyřicet let. Hustýýýýý!!! (Prý už se to neříká, ale mně je to buřt.)

Hledá se zloděj energie

Během prvních třiceti let mě bylo všude plno. Říkali „Pájo, ty kam přijdeš, tam to celé rozzáříš.” nebo „Pavlo, Vaši energii bych chtěl mít”. Dnes už nic podobného neslýchám. Čím to asi bude? Buď jsem svůj elán ztratila lety upozadňováním se na čtvrtou kolej nebo tím, že téměř nikam nechodím. Čert ví! Asi od každého trochu. Ale co, třeba ho zase brzy najdu! Věk je jenom číslo. Musím jít dál. I když ne každá žena to tak má.

Spolužačka mi před deseti lety na třídním srazu pošeptala. „Já bych si přála vystudovat ještě jednu specializaci.” „No tak si ji dodělej.” vypadlo ze mě. Tuhle tichou holku jsem měla vždycky ráda. Pečlivá, vždy připravená, co slovo to perla. V práci si ji chválí a žije sama. Tak v čem je problém? Nechápala jsem její rozpaky. Tu atestaci si může dodělat dálkově při práci.. „Když já už jsem na to moc stará.” uvedla vše na pravou míru hned v zápětí. Ahaaaa, tak tady vězí zakopaný pes! Tenhle argument jsem vůbec nečekala. Vážně! 

Já mám na starosti tři různě staré děti, domeček, snažím se přivydělat do rodinného rozpočtu nějakou korunu copywritingem, organizuju věci kolem kapely a ještě jsem si blázen bláznivá na stará kolena vytvořila blog pro všechny maminky superhrdinky. To jsem celá já! Ono ten život asi opravdu nebude o věku, ale o přístupu k němu a o tom jaké jsme duchem. Tak kdyby vás to zajímalo, mě je pětadvacet.

Bohužel ale nejsem superžena. A jak ráda bych jí byla! Jenže jsem straaaašně unavená! I já! Dejte mě do polohy ležmo a spím! Okamžitě, ihned! Trochu závidím své švagrové. Tu za superženu považuji! Má čtyři děti a zvládá je na jedničku i s prací.. jako velkej klobouček smekám! 

A tady to znovu máte. Každá jsme jiná. Každá hrajeme s jinou hromádkou energie a musíme si ji hýčkat a pečovat o ni, ať je malá nebo velká. Nesmíme se jen vybíjet, musíme své baterky i dobíjet a to ideálně kdykoli to jen trošičku jde. Třeba smíchem. Ten dobíjí superrychle! A tak se smějte, i když zrovna slavíte čtvrté kulatiny. 

Oslavujte, smějte se

Já si své čtyřicátiny užila! Se svými nejbližšími jsme na zahradě opékali buřty a grilovali. K večeru přišla na řadu stará zaprášená kytara. Podařilo se mi na ni zahrát pár táborákových songů, které zbožňujeme. Zpívalo se, jedlo, pilo. Bylo to strašně fajn! A kolem dětí lítal můj milovaný manžel. 

Ale neochudila jsem se ani o pařbu! To zas ne! Do oblíbené místní hospůdky se na mé pozvání slétlo šestnáct matek. Byl to crazy mix “každý pes jiná ves”. Ale když já je tam chtěla mít všechny, holky moje milovaný! Hned v úvodu dostaly výstrahu na mluvení o dětech. Bez pardónu striktně zakázáno! A pak už se jen smálo a pilo a drbalo a… né, to se na kamarádky nepráská. Prostě bylo to naprosto božííí.   

Čtěte můj blog a nezapomínejte:
„Odpočinutá máma je milionová máma“ 

S úctou vám všem,
Pája Jirásková