V myšlenkách se ještě na skok vrátím k jarním prázdninám v Brně. Nastalo tam totiž několik peprných okamžiků, o které se s vámi chci podělit. Schválně, jestli se zasmějete, nebo u vás převládne soucit. Jdeme na to…

Pět dní v Brně s malými dětmi? To chce pečlivě naplánovat! Každý den měl proto jasně vytyčené cíle. Ten první začal tříhodinovým přesunem z domu přímo do brněnské zoologické zahrady, kde jsme strávili překrásné dvě a půl hodiny.

Šalina je nejvíc

Druhý den ale lilo jako z konve. Rada starších proto vybrala pro rodinné radovánky VIDA science centrum! Největším vzrůšem se pro našeho nejmenšího stala jízda tam šalinou. „Jedém, jedéém!“ buzeroval řidiče na každé zastávce. Dostat ho ven vyžadovalo nadlidský výkon a tunu úplatků. Nakonec jsme zvítězili! „UFF” A šup dovnitř do teplíčka. Po pěti hodinách zkoumání přírodních zákonů, jízdě po laně šest metrů nad zemí a pokusů s tlakem jsme přes motýlí dům ťapkali zpět domů.

Třetí den nás uvítalo azuro i ledový vítr a dětské „Nééééé“ na můj plán projít památky. „Ale pojedeme tramvají,“ vytasila jsem eso z rukávu. Najednou byl Petrov i Špilberk v suchu. Výšlap ke zvonům v katedrále Petra a Pavla všem doporučuji. Úžasné! Po osmnácti tisících krocích už měla ale naše čtyřletá „Dvojka” dost. Ideální čas se odreagovat v Muzeu iluzí…

Šok v muzeu

Tam by pookřála i ta nejzabedněnější tvářička. Všichni tři lítali od malůvky k malůvce, fotili jako o závod a řehtali se vydařeným optickým klamům. Atmosféra byla tak uvolněná, že jsem na vteřinu polevila v ostražitosti. Chyba. Osudová chyba!

Ohlédla jsem se právě včas… „Bacha! Trojka má hasičák!“ zařvala jsem na celé muzeum. V životě jsem neviděla manžela tak rychle utíkat. Náš milovaný chlapeček už s výrazem profesionálního pyrotechnika pečlivě zkoumal, jak odjistit pojistku. V jeho očích svítilo čisté vědecké nadšení. Přesně ten typ jiskry, který věští bílou mlhu v celé galerii, totální zkázu exponátů a doživotní zákaz vstupu do všech jihomoravských muzeí. 

Můžete mi říct, kdo postavil ten lákavý červený válec jen tak samovolně do rohu místnosti, přímo do úrovně očí dvouletého koumáka? Nic podobného jsem ani ve snu nečekala. Ale „Trojka” je prostě vizionář. Tam, kde jiní vidí bezpečnostní prvek, on vidí nejlepší hračku dovolené.

Po zklidnění tepu všech dospělých v okruhu padesáti metrů jsme raději urychleně opustili bojiště a přesunuli se do Mekáče, který měly děti slíbený za celodenní courání po městě. 

Po návratu na pokoj mrňata koukala už jen přes malinkaté škvírky očí. Tak ještě večeře, koupelna a do hajan. Než jsem uklidila apokalypsu v kuchyni, všichni spali. I manžel. Co teď?

Bublinkový podraz

S blaženým výrazem jsem otevřela lednici a vyndala lahev prosecca, kterou mi manžel přibalil na cestu. Ví, jak moc ho miluju. Vrchovatě jsem naplnila skleničku a schoulila se s mobilem v ruce do křesla. Konečně po třech dnech veget!!! Po dnešku obzvlášť zasloužený.  

První runda ve mně zahučela na ex. Žízeň no, neuděláte nic! Ještě než jsem stačila otevřít galerii s fotkami, musela jsem k lednici pro lahev „Sakra, taky jsem si ji mohla vzít k ruce! Na co jsem myslela? Druhou sklenku už si vychutnám!” Usrknu a nechávám bublinky bubnovat na patře. „Zdá se mi to, nebo má prosecco nějaký divný ocas?”

„Zase vstát!” ale prozkoumat etiketu musím. Střevní potíže jsou to poslední, co bych na dovolené chtěla. Datum spotřeby je v pořádku. „Divný!” Zkouším další doušek. „Nepříjemný „dojezd” nezmizel. Znovu otáčím etiketu v ruce. A pak to uvidím „Free secco”. „Co to má sakra být?” To mi chcete říct, že piju nealko?? WTF!! Tak už to dává smysl!” Mě snad trefí šlak. No nic, radši jdu spát, už se mi taky klíží oči a zítra nás čeká další smrtící program. 

Ráno budím muže polibkem a otázkou na tělo: „Víš, cos mi koupil za prosecco?“ „Normální, ne?“ hájí se rozespale. „Ne, lásko, je to nealko.“ „Fakt? No, bylo v akci, tak jsem po něm hrábnul a víc neřešil,“ přiznává barvu. Smějeme se oba. Nealko mě přece nezabije! 

Čtvrtý den je kritický. „Dvojka” stávkuje, nožičky bolí, nechodí, a tak tahám z rukávu plán B – auto! Frčíme na Slavkov, dáme si oběd u brněnské přehrady a hodinu pozorujeme pruhovaná selátka v oboře. Než se nadějeme, je šest večer. Rychlá večeře, nahnat prcky do postelí a vypravit „Jedničku” s tátou do hvězdárny na pozorování noční oblohy. Mise splněna, dům je prázdný. A to blahodárné tichoooo!

Konečně to pravé PRO

Mám večer pro sebe! „Poslední, ten musí být můj!” Sahám po rozečtené detektivce. Ještě povinná zastávka u lednice! Tentokrát se v ní chladí pravé PROsecco, které mi manžel ulovil při cestě z obory v obchoďáku. 

Skleničku s perleťovým nápojem v ruce, láhev bezpečně blízko u sebe (stejnou chybu podruhé udělá jen blbec) úlevně dosedám do stejného křesla jako včera. „Brno máme za sebou! Ohromně jsme si rodinnou dovču užili. Vše klaplo. Zasloužím odměnu!”

Pohled mi však sklouzne na neuklizenou linku. „Ne! okřiknu se, odpočívej!” jenže myšlenky hlodají dál. „Budík nařídit na sedmou, zabalit tohle, tohle, tohle a ještě tamto. „STOP! Konec plánování!” Jsem na sebe tvrdá! „TEĎ RELAX, RÁNO POVINNOSTI!” 

Otvírám knížku a začínám číst. Během chvilinky všechny starosti odlétají do daleka. Jsem tu jen já, spletitý příběh vraždy a PROsecco. „Dokonalé dovolenkové bááájo!” KONEČNĚ! 

Milé maminky, chcete si urvat kus odpočinku na dovolené jen pro sebe? Utahejte své milované ratolesti na čerstvém vzduchu! Po celém dni na nohou vám zaručeně brzo padnou do postýlek. Pak přijde vaše vysněná chvilka. Jestli bude s PROseccem, FREEseccem nebo něčím úplně jiným je vlastně úplně jedno. 

Dejte si to, co milujete, ať je ta zasloužená chvíle přesně podle vašeho gusta. PROTOŽE I NA VÁS ZÁLEŽÍ! Jo a nezapomeňte mít zásoby na při ruce ;).  

Čtěte můj blog a nezapomínejte:
„Odpočinutá máma je milionová máma“ 

S úctou vám všem,
Pája Jirásková

© Ing. Pavla Jirásková / 2026
Všechna práva vyhrazena