Miluju koupání ve vaně. A v horké vodě úplně nejvíc. I když si otužilci ťukají na čelo, určitě v tom nejsem sama. Přiznejte se, kdo se také rád válí ve voňavé pěně s příjemnou muzikou a sklenkou něčeho dobrého u nosu? TO JE RELAX! I já, matka tří dětí, si ho mohu jednou za čas dopřát. Pokud mi teda písklatka nevyčvachtají veškerou teplou vodu…

A přesně o takové koupeli je tento příběh. To jsem takhle jednoho krásného maminkovského dne zase vysátá na kost. Moc, moc, moc… je toho prostě moc! Jediné, co mě drží nad vodou, je noční koupel. Ano, noční! Bohužel! Do vany se dostanu až v jednu v noci, když je vše potřebné uděláno a smečka spokojeně chrupká v pelíšcích. „Ty jo, nemám jít raději spát?“ letí mi hlavou při pohledu na hodinky. „Když já se na tu horkou válendu tak těšila! Můžu za to, že čas letí jako splašený? A spát se mi stejně nechce. Úklidem jsem rozpumpovala celé tělo do vysokých obrátek. Stejně neusnu!“

V okamžiku rozhodnutí už zvedám páčku a nechávám proud vody bubnovat o dno vany. Než se lázeň napustí, odlíčím se. „Ještě to chce trošku víc, neee, mnohem víc vody…“. Tak mám čas naladit relaxační muziku a letět dolů pro skleničku bílého vína. A už jsem zpět. Koupelnu mezitím pohltila jemná levandulová vůně. Zapaluju svíčky a zhasínám světlo. Odhazuju zbytek oděvu a ahhhhhhh. Jsem ve vaně. Moje slastné vrnění se nese do ticha noci.

Během vteřiny mi tělem projede příjemná teplá vlna. Zmrzlé nohy zpívají opěvnou baladu. Konečně! I když za normálních okolností během dne mi nohy mrznou permanentně, teď se v horké lázni prokrvují a zahřívají na ideální teplotu.

Ticho před bouří

Ležím, ruce volně puštěné podél těla, telefon kilometr daleko. Zavírám oči, uvolňuji tělo, pouštím myšlenky, ať si letí, kam chtějí. Nedělám NIC. Nasávám klid a mír do těla i do duše.

„Bééé!“
Zkoprním! Co to bylo? Napjatě poslouchám… Nic neslyším. Ufffff! To mi spadnul šutrák ze srdce. Znovu se pokládám a zavírám oči. Uvolňuji tělo…
„Béééééééé!“
Tentokrát už slyším zřetelně. Přichází to z ložnice. Sakra! „Trojka“ se asi budí na noční mlíčko. Jak to, že mi to nedocvaklo dřív? Vždyť je jeho čas!

„Ale má tam tatínka,“ uklidňuji se. Sice bude malej chvilku plakat, ale manžel se jistě vzbudí a pro sunar dojde. Cajk. Znovu se pokládám do vonící lázně, ale k relaxaci už mám hodně daleko. Napínám uši. „Béééé, béééé, bééééé.“ Jekot sílí. 

„Lež, to dopadne! Tatínek se probudí,“ říkám si a všechnu svou mysl směřuji k manželovi. Virtuálně ho šťouchám, lechtám, pusinkuju… Marně! Spí jako špalek. „Bééé“ se zatím proměňuje v hysterický záchvat!

Mami, mlíčkoooo!

Neochotně a hodně naštvaně se zvedám z vany. Já nemůžu mít klid na koupel ani v jednu hodinu v noci! No, nemůžu. Tři děti jsou tři děti. „Co sis udělala, to máš, na to nenadávej!“ snažím se samu sebe uklidnit, ale moc to teda nezabírá. Rychle popadám ručník. Jednou rukou se utírám, druhou odšroubovávám víčko z termosky s teplou vodou. „Už jdu, zlatíčko!“ volám směrem k postýlce. Během půl minutky běžím omotaná ručníkem zachránit „Trojku“ před hladověním.

Se zavřenýma očkama popadne lahvičku a vytáhne ji snad během třiceti vteřin. Pak se svalí na bok, zašmodrchá obličej do hadrové plenky a s úsměvem na rtech chrupká. Slaďoušek!

Ještě trochu mokrá se vracím zpět do koupelny. Pohledem sjedu nedotknutou skleničku vína, svíčky i vysokou hladinu fialové kouřící lázně. „Mám se ještě vrátit do vany?“ Hodinky ukazují 1:30. Nejsem sebevrah. Ráno v sedm vstávám! Zamáčknu slzu v oku a vytáhnu špunt. Takové škody!!!

Má vysněná relaxační půlhodinka se proměnila v neurotický pobyt ve vaně za zvuku sirén a tisíci červíky nahlodávajícími mou hlavu. Probudí se, nebo ne? Vylézt, nevylézt? Teď, nebo později? Trapáci otravní! Takhle mi zhatit koupel! Ale já se přece nevzdávám nikdy jen tak lehce.

„Že bych to zkusila zítra? Skvělý nápad! Až na to, že jsem vyšplíchala tolik horké vody, že vyjde zítra naší pětičlenné rodině sotva na rychlou sprchu.“

„Béééé!“
Ne, nebojte, tohle bééé nebylo z pokojíčku. Bylo moje! Takhle pláče maminka nad ztracenou chvilkou svého odpočinku.

Dobré ale je, že vana stále stojí.
A voda se dříve či později ohřeje!

A já jsem zase o kus chytřejší. Vím, že jít do vany v jednu v noci je holý nesmysl. Příště musím minimálně o půl hodiny dříve. A třeba to příště bude už pozítří. Jo, to by mohlo vyjít. Už teď se začínám těšit.

A co vy? Kdy si naordinujete svou chvilku v horké vaně? Nebo v ledové? To už je asi jedno. 

Čtěte můj blog a nezapomínejte:
„Odpočinutá máma je milionová máma“ 

S úctou vám všem,
Pája Jirásková

© Ing. Pavla Jirásková / 2025
Všechna práva vyhrazena